Historie Šámalovy chaty na Nové louce v Jizerských horách
Nová Louka má dějiny blízce spojené s Bedřichovem. Tam od konce 16. století pracovala sklářská huť, kterou v roce 1756 provozoval Johann Josef Kittel. Protože úspěšně prosperoval a práce bedřichovské huti nestačila krýt objednávky, vystavěl 2 km severně hlouběji v lesích sklárnu, kolem níž v následujících letech vznikla malá osada několika domů (zaměstnanců sklárny).
V hlubokých jizerských lesích byl k dispozici dostatek dřeva, nutného k zatápění ve sklářských pecích a k výrobě potaše – přísady do sklářské suroviny. V roce 1769 se Nová Louka dostala do rukou rodiny Riedelů, nejvýznamnějších sklářských podnikatelů v Jizerských horách. V polovině 19. století huť přestala kvůli stále nevýhodnějším ekonomickým podmínkám (nedostatek dřeva, nástup modernějších technologií při výrobě skla) pracovat. Sklárna a k ní přidružené budovy byly zbourány, stát zůstal pouze tzv. Panský dům, který byl panstvem (majiteli pozemků Nové Louky) přestavěn na lovecký zámeček.
Později, ve 30. letech 20. století sloužil jako místo relaxace a odpočinku pro úředníky vlády Československé republiky, pravidelným hostem zde byl kancléř prezidenta Přemysl Šámal, podle kterého se dodnes zámečku říká Šámalova chata. Po roce 1989 byl objekt zrekonstruován a dnes slouží jako horský penzion a restaurace s vyhlášenou kuchyní a příjemnou, typicky horskou atmosférou. Nová Louka je výborným výchozím místem na lyžařské, cyklistické a pěší túry dále do Jizerských hor.
JUDr. Přemysl Šámal (4. října 1867, Praha – 9. března 1941, Berlín) byl český a poté československý politik, účastník protirakouského a protinacistického odboje, kancléř prezidenta Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše a jistý čas i Emila Háchy.
Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako advokát, zároveň působil např. v Muzeu Království českého nebo v Matici české. Také byl aktivním členem České strany pokrokové, od roku 1914 stál v jejím čele. Na začátku 1. světové války byl jedním ze zakladatelů a organizátorů odbojové organizace Maffie. Po emigraci E. Beneše stál v jejím čele a měl velkou zásluhu na tom že nebyla nikdy odhalena, byl dobrým koodrinátorem konspiračních sítí. Od února 1918 podporoval Českou státoprávní demokracii. Po vzniku samostatného Československa se stal pražským starostou a poslancem Revolučního národního shromáždění. V roce 1919 se stal přednostou vlivné Kanceláře prezidenta republiky, kterým byl až do prosince 1938 a post starosty opustil.
Po začátku 2. světové války stál v čele odbojové organizace Politické ústředí, seskupující politiky z různých stran. 27. ledna 1940 byl zatčen Gestapem za své protinacistické postoje, prošel mnoha věznicemi a nakonec zemřel v berlínské věznici Alt-Moabit. In memoriam byl v roce 1992 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.